Velikonoční nebo také svatý týden
Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který se slaví na počest zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Velikonoční oslavy mají své kořeny již u pohanských kmenů z různých oblastí světa, které oslavovaly v tomto období příchod jara, naše slovanské předky nevyjímaje. Postupně se tyto pohanské svátky přeměňovaly v křesťanské. Z původní podoby jim zůstalo více, než se může na první pohled zdát. Jarní rituály, pohanské pomlázky či barvení vajíček. Řada velikonočních tradic a symbolů, jak je známe dnes, pochází právě od starých Slovanů a z jejich oslav jarní rovnodennosti.
Pojďme si je společně připomenout:
Velikonoce jsou dny očisty skutečné i symbolické a také dny střídmosti - půstu, klidu, ticha i mlčenlivosti, soustředění. Posvátný charakter těchto dní umocňují lidové tradice svěcení jara. Zejména obyčeje zaměřené k ochraně budoucího živobytí a zdraví rodiny dávají váhu projevům lásky, milosrdenství, spoluúčasti darem. Mezi tradiční zvyky Květné neděle patří nošení nového oblečení a zákaz pečení. Podle pověr by se pak zapekly i květy na stromech a nebyla by žádná úroda.
Svou symboliku mají také barvy. Můžete se ptát, proč jsou zrovna barvy spojené s těmito dny? Jejich určení není úplně jasné a někdy se dokonce jedná pouze o historickou záměnu slov.
Modré pondělí nemá z historického hlediska žádný velký význam. V tento den se v kostelích pouze vyvěšuje modrá látka, jinak se neodehrávají žádné obřady. Tradice velí v tento den nechodit do práce, i když se něco takového už dnes nedodržuje. Hospodyně by měly zahájit velký úklid.
Šedivému úterý se také někdy říká Žluté úterý. Šedivá barva je nejspíš připomínkou zvyku o vymetání pavučin a prachu ze všech koutů v domě. V kostelích se provádí úklid.
O Škaredé středě došlo v souvislosti s Ježíšem Kristem k velkému zvratu. V ten den byl totiž zrazen jedním ze svých učedníků – Jidášem. Jidáš Ježíše udal za 30 stříbrných a podle pověstí se v ten den na Ježíše mračil a škaredil, odtud pochází i název tohoto dne. Z toho důvodu byste se neměli o Škaredé středě mračit ani vy, jinak vám to podle pověr zůstane.
Zelený čtvrtek vděčí za svůj název záměnou německých slov grein (pláč) a grün (zelený). Všechno zelené je na Zelený čtvrtek vítáno. Připravují se zelené pokrmy, nejčastěji z jarních bylinek (kopřivy, špenát, pažitka) a snídají se jidáše. V tento den proběhla Ježíšova Poslední večeře, po níž byl zatčen. O Zeleném čtvrtku zároveň začíná velikonoční triduum.
Velký pátek je dnem, kdy byl Ježíš Kristus ukřižován a poté pohřben. Zhruba ve tři hodiny odpoledne, kdy mělo k této události dojít, se v kostelích konají mše směřované k ukřižovanému Ježíši. Podle pověstí se na Velký pátek dějí zázraky a otevírají se poklady. To se prý projevuje různými puklinami ve skalách či v zemi, odkud vychází světlo. Zároveň by se nemělo pracovat se zemí – rýt nebo okopávat a také se nesmí půjčovat žádné věci, aby nebyly v tento magický den očarovány.
Bílá sobota je druhým dnem, kdy ležel Ježíš v hrobě. Celý den se tak v náboženském duchu nese ve smutku a tichém rozjímání. V tento den se nekonají žádné bohoslužby, po západu slunce už však začíná Velikonoční vigilie neboli Velká noc. O této noci vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Zvykem bylo, že se vymetal hmyz z domu za zvuku kostelních zvonů, nebo že se před kostelem pálily ohně, do nichž lidé nosili polínka ze svých domovů. Lidé také třásli s ovocnými stromy, aby byla dobrá úroda.
Na Boží hod velikonoční se slaví Zmrtvýchvstání Páně. V kostelích se slouží oslavné mše a všechno má slavnostní atmosféru. Po půstu se může opět začít jíst maso, a tak se na Boží hod jedly k obědu bohaté masové pokrmy. Velikonoční dobroty se nosí do kostela k posvěcení, v některých krajích se dříve části svěceného jídla odnášely na pole, aby byla dobrá úroda. Na Boží hod je rovněž zvykem péct beránky a mazance, chlapci zase pletou pomlázky na Velikonoční pondělí.
Velikonoční pondělí
V tento den vrcholí oslavy Zmrtvýchvstání Páně, zároveň se provádějí tradiční křesťanské zvyky při pondělním hodování. Velikonočnímu pondělí se někdy říká také pondělí Červené. V tento den chodí chlapci a muži koledovat s pomlázkami k děvčatům, aby si mrskáním vykoledovali vajíčko. U té příležitosti se odříkávají a zpívají různé velikonoční koledy. Ke snídani se jí mazance a velikonoční beránci, oblíbená je také velikonoční nádivka. V různých krajích se některé zvyky v minulosti lišily, například někde chodila v úterý koledovat děvčata, jindy je chlapci polévali vodou a dnes platí, že pokud přijdou chlapci koledovat po dvanácté hodině dopolední, dívky je mohou rovněž polít.
Jaro představuje něco nového. Jarní energie je energií nového počátku. K jaru náleží element dřeva, které je novou energií zrození. Dřevo se rodí z Vody a roste ze Země. Je to energie růstu, směřující vzhůru, zajišťuje prostupnost organismu. Příroda a s ní i naše tělo se probouzejí ze zimního klidu.
Proto je důležité na počátku jara udělat rekapitulaci své minulosti. Nepotřebné, přebytečné, zkažené odstranit, ukončit a vytvořit zdravý úrodný prostor pro nové vize, přání, představy… Ty se nám v průběhu jara, léta postupně po krocích začnou realizovat.
Ne nadarmo se říká: „Co na jaře zasejeme, to potom budeme sklízet.“
Užijte se svátky jara, požehnané Velikonoce.